Reklama
 
Blog | Olga Richterová

Moje postní předsevzetí

O první postní neděli jsme letos na shromáždění zpívali píseň s refrénem „dař duši mou svou čistotou“. Nedala mi pak ta slova pokoj. Co to znamená, čistota duše? Jak se dá duše uklidit? Lze „na povel“ zamést zákoutí myšlenek a naleštit příborníky i těch nejtajnějších přání? A proč je to dar, navíc žádaný přímo po Hospodinu neobvyklou rozkazovací formou: „dař“? Co je na čistotě duše tak zásadního, že si ji máme přát?

Půst jako příprava na vzkříšení, postní období jako 40 dní, které se výrazně odlišují. Doba soustředění na to podstatné, příležitost „obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským“ (Wikipedie). Ale jde to? Vždyť přece i nadále žijeme svůj všední, obyčejný život.

Já jsem se navzdory postní době před pár týdny docela slušně rozhořčila. Chtěla jsem totiž udělat dobrý skutek. Shromažďovali jsme doma přes půl roku knihy, které by se někomu mohly líbit, a rozhodli jsme se je zanést do veřejně v parku stojící malé knihovničky – skříně chráněné proti dešti. Potěšilo mě, když ji před necelým rokem instalovali.

Ty knihy mohly vážit bratru 15 kg. Ani mě nenapadlo, že bych se mohla vrátit s nepořízenou. Budka ale byla celá omotaná neprůhledným modrým igelitem a stála na ní cedulka bez podpisu: „Vážení občané, knihovnička je z technických důvodů dočasně MIMO PROVOZ. Omlouváme se za vzniklé potíže. Děkujeme za pochopení.“

Reklama

Napadalo mě pouze to, že se zodpovědné osobě v zimě nechtělo řešit, jestli třeba dovnitř nenapadal sníh. Po zkušenostech s komunálními politiky jsem si dál říkala, že na vyfocení při otevření jim knihovnička byla dobrá, ale co údržba a provoz?! A ani není kam se ozvat…

No, byla jsem vedle jak ta jedle. Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že ta naše skříň v parku je obalená igelitem kvůli patentu /ochranné známce: jde prý o „věc možné shody s komunitárním průmyslovým vzorem“. Takže ani lenost určitého zaměstnance, ani propagacechtivost politiků. Maximálně nešikovnost v komunikaci – kontakt tam být uvedený mohl.

„Vyběl, Pane, roucho mojí duše,“ chce se mi parafrázovat žalm. Ať od lidí dokážu čekat to nejlepší, co v nich je. Ať se nenechám zmást minulými zklamáními. Ať umím bez naivity věřit v proměnu a dobré úmysly každého. Vyběl roucho mé duše – obnov mou důvěru. Mou vstřícnost a schopnost odpouštět či očekávat Tvou přítomnost.

Čistá duše je takový dar proto, že osvobozuje od bolístek i velkých zranění minulosti. Využijme tedy postní období jako generální úklid duše. S vymetáním nám jistě pomůže mocné vanutí.

(Mně ještě pomáhá, že se sebou hraju takovou hru. Nakreslila jsem si symboly /drobná hesla, která mi mají připomínat – z ledničky a skříně s oblečením  –, čeho bych se ráda zbavila. A že si mám na konci půstu užít pořádnou velikonoční oslavu.) 

Dobré vymetání (nejen o Velikonocích) i vám!

 

psáno pro tištěnou verzi časopisu Nota nebe (03/2014), upraveno pro blog

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama