Nebyli jen tajnou policií evidovaní donašeči. Reálné zlo (doporučení pro kariérní postup, pro studium, pro získání materiálních výhod – byt např., výjezdí doložky, devizové přísliby etc…) nevykonávali jenom udavači. Reálné zlo bylo každodenní prací mnoha zdánlivě nenápadných profesí. Váš život neměl za mnoho stát nikoli pro práskání školního udavače, o výkon toho všudypřítomného zla se staral celý učitelský sbor, počínaje výchovným poradcem, rudými spolužáky konče.

Nezapomeňte, že reálný socialismus si nikdo až do poslední chvíle bourat netroufal. V NDR stejně jako v ČSSR. Pouze informovaní, opravdu nejlépe informovaní komouši a estébáci věděli o Sinatrově doktríně a tušili co nastane. Oni pak také byli jediní připravení.
Dnes jsou bohatí, mocní, blízcí beztrestnosti a všem seznamům se akorát smějí…

Každý prostě máme své nároky: já vyšší, Vy nižší. Oba můžeme své nároky vyslovit, oba je můžeme obhajovat. Když někdo vytlačí čtyři články za den a ty články mi připadají plytké, smím to o nich říct? Jestli nesmím, ať autorka zakáže diskusi.

Tady ví skutečně jen málokdo, co má od psaní chtít – takže ježíškové tuto svou nevědomost schovávají hlavně za „svobodu“. A když neumí doložit, proč jim ten či onen text připadá dobrý, berou si na pomoc to příšerné adjektivum „inspirativní“.

Které ve skutečnosti neznamená vůbec nic.

A nic nemažte. Kdyby měl každý místní psavec smáznout všechno, co mu pan Matoušek zkritizuje…

To MM: Omlouvam se za svou interpunkci, jsem uz mnoho let vzdelana „zapadacka“, tudiz ma cestina pres mou zoufalou snahu pokulhava.

Ale ne, nechci se do Vás navážet za každou cenu. Je pro Vás dnešek, který na rozdíl od komunismu opravdu žijete, je pro Vás méně plný otázek? – Co mne na těch návratech ke komunismu nejvíc dráždí: že nad nimi obsedují lidé, kteří komunismus buď nezažili, nebo si ho prožili pěkně v teple a drželi přitom hubu. To je ten etický rozměr psaní, na který Vy stále jaksi nereagujete.

Uveřejnil jsem tu kratičký cyklus vzpomínek Jen aby se nezapomnělo – a přestože jsem jinak prolhanec prolhaná, tady jsem si dával sakra pozor, aby všecko, co píšu, sedělo. A přesto jsem byl nařčen z fantazírování, v horším případě ze lži. Každý si ty roky pamatuje jinak, tedy pokud si je vůbec pamatuje nebo pokud si je nechce pamatovat právě tím jedním vhodným způsobem.

Je tu zkrátka společenská poptávka po určitých typech vzpomínání a uvažování – nevím, proč jste to musela schytat zrovna Vy, ale čas od času mě to prostě naježí.