Reklama
 
Blog | richterova.olga

Cesta do bájné Transexkluzionie

Za devatero hranicemi a desatero celnicemi žila byla jedna paní; patřila k jisté znevýhodněné menšině. Jednoho dne praštila do stolu. „Musíme pryč. Tady nás stejně nic dobrýho nečeká. Proč neodjedeme do Transexkluzionie?“ Jejímu muži se ten nápad zalíbil a oba se rozhodli, že i s celou rodinou co nejdřív vycestují.

Jako se to děje mladíkům, kteří pobíjejí draky kvůli ručce své vyvolené, i naši nezaměstaní manželé čelili nejedné obtíži. V cestě jim stálo zejména vyhledávání na jakési globální síti a nesnadná transexkluzioničtina, jinou cestou se ale k informacím dostat nemohli.

„Přestaňte se konečně dívat na bednu a poslouchejte mě!“ řekla jednoho dne hlava té rodiny dětem. „Musíte nám pomoct. Odteď musíte ve škole dávat pozor, hlavně v transexkluzioničtině a když se učíte to brouzdání. Víte přece, že chceme do Transexkluzionie, ne? Tam nám bude hej.“

Rodiče se pevně rozhodli, že budou děti pravidelně posílat do školy. Žádné prosby je nezviklaly. Sociální pracovnice Burnoutová, pod níž rodina spadala, tomu zprvu nemohla věřit. Po dvou měsících dětem přece nabídla příspěvky na podporu volnočasových aktivit. Těm to sice přišlo dost zvláštní, zapojit se do divadelního kroužku nebo chodit na šachy, ale přece jen to bylo lepší, než jít domů a muset vyprávět rodičům, co se naučily.

Reklama

Uplynuly další dva měsíce a zazvonila jiná paní z oddělení vzdělávání dospělých, nabídla rodičům atraktivní rekvalifikaci. Ti si řekli: „Ty naše děcka se stejně pořádně nesnažej o Transexkluzionii něco zjistit. Musíme se pokusit sami na něco přijít.“ a přijali. Po úspěšném ukončení půlročního kurzu oba rodiče díky šikovnému projektu pro dlouhodobě nezaměstnané uzavřeli pracovní smlouvy na dobu neurčitou a radili se, co dál. O Transexkluzionii toho ještě pořád mnoho nevěděli.

„Možná je problém v tý základce. Asi bysme měli děti poslat na gymnázium,“ napadlo hlavní hrdinku této pohádky. „Děti ze znevýhodněnejch domácností mají přece nárok na příspěvek na vzdělání, ne?“ docvaklo to i jejímu muži. „Přesně tak,“ potvrdil jejich informace ochotný úředník, krom toho si od něj odnesli několik cenných rad týkajících se spokojenosti v zaměstnání.

Od chvíle, kdy se rozhodli opustit svou vlast, uplynulo deset let. Už nějakou dobu oba vědí, jak se do Transexkluzionie dostat. Nejdřív ale čekali, až syn udělá maturitu, další rok pak dcera skládala bakalářské zkoušky. A čirou náhodou se z nich díky soutěži „Objevte svůj talent“ stali herci. Divákům se líbil jejich nezvyklý způsob řeči a zaujaly je jejich životní zkušenosti. „Tolik smůly už od malička!“ komentoval jeden člen poroty sktuečnost, že oba chodili do zvláštní školy. Dostali pak od diváků přes SMSky nejvíc hlasů v historii soutěže.

Draka už nebylo třeba zabíjet, usnul hlubokým, klidným spánkem. Z manželů se stali prarodiče, na svůj sen dočista zapomněli. Až po smrti obou rodičů se děti dozvěděly o bankovním účtu s názvem „Transexkluzionie“. Rozhodly se nakonec ty peníze převést státu. Zdálo se jim totiž, že to jméno docela sedí.

 

PS: O Transexkluzionii, zemi, v níž nikdo není „sociálně vyloučen“, jsme – inspirováni četbou J. Habermase – diskutovali na semináři H. Kniescheho v Saarbrückenu. V jeho rámci vznikl i tento text.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama