K Halíkovi: U Salvátora jsem na něm nikdy nebyl, kázat jsem ho slyšel asi před půl rokem na requiem za duše jezuitů pohřbených v katakombách, během druhého ročníku tzv. „Barokních jezuitských Klatov“. Má charisma, ale neřekl bych, že je to prvoplánové self-promotion. Nemyslím, že zastiňuje JK, naopak. Vždyť kněz je během mše mnohem více než kdy jindy nástrojem a zástupcem Kristovým – jeho ústy mluví Kristus, jeho úkony koná Kristus. Takže je správné, že je ve středu pozornosti.

Halík je sebevědomý (má na co) – to na něm mnoho lidí dráždí. Zároveň je gentleman. Jen víc takových kněží. Pro mne je jeden z lidí, prostřednictvím nichž jsem znovu uslyšel Jeho hlas.

A ohledně Halíka vás rozhodně nechci lanařit na víru pravou, ehm, mojí. (Vy jste fakt nikdy u Salvátora či v jeho písemném projevu neměl pocit, že středem je Halík, nikoli JK? 🙂 )

„Kristova oběť na kříži se samozřejmě zpřítomňuje především. Poslední večeře nikoli? Já bych řekl, že snad ano.“

Já bych řekl, že Poslední večeře (krom toho, že již byla anticipací – jakýmsi předzpřítomněním – oběti na kříži), se udála proto, aby bylo možno oběť na kříži nějak zpřítomňovat (prostředky dostupnými a symbolickými). Ale čistě teoreticky to mohl Bůh učinit i jinak.

Řekl bych to takto: Poslední večeře se nezpřítomňuje, ale pomocí toho, co se při ní událo, je zpřítomňována oběť kříže. Ale určitě by to šlo říci lépe a správněji.

Na poli filosofickém (či spíše pseudofilosofickém) apod. se rád poučím i u židů, buddhistů, hinduistů či taoistů. Navíc miluji C. G. Junga a mám velice rád staré mýty všeho druhu.

Jen u těch protestantů jsem bohužel dosud takřka na nic nenarazil (a fakt jsem se snažil). Napadá mě tak maximálně Jakob Böhme (a jemu podobní). Ale ti mě nejsou sympatičtí ani tak jako křesťané, ale spíše jako velmi neortodoxní (myslím že i z protestanského hlediska) a zajímaví mystici.

Ale jo, já Vás nenutím, abyste Halíka obdivoval. Ale mně zas ponechte právo se ho zastat, když ho někdo pomlouvá, a to téměř nactiutrhačně.

Vzal chléb, lámal, dával svým učedníkům a řekl: „Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Po večeři vzal také kalich: „Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku.“

Kristova oběť na kříži se samozřejmě zpřítomňuje především. Poslední večeře nikoli? Já bych řekl, že snad ano. Jak jste myslel tu otázku? Považujete mne za heretika? 😉

„A skutečně věřím tomu, že součástí skutečné Círqe je i mnoho lidí, kteří nebyli pokřtěni vodou v kostele, ale ohněm.“ – S tím ohněm se mi to moc líbí.

PP – Ohledně Halíka: jsme lidé různí. Vy ho máte rád a mě je bytostně protivný. Nic více, nic méně.

Problém, o kterém mluvíme, je u pokřtěných, kteří se po církevním sňatku nechali civilně rozvést a uzavřeli nový, civilní sňatek.

Zdá se mi samozřejmé, že tito lidé nemohou přistupovat ke svátostem. Vždyť v čem by potom tkvěla hodnota církevního sňatku, kdyby i tento se dal anulovat, rozvést, dalo by se tvářit, jakoby se žádný neuzavřel? Skutečně je sňatek u evangelíků už degradován na pouhý „papír a štempl“? Pokud ano, je to smutné. :/

S lidmi, kteří se dostali do popsané situace, velice soucítím. Ale slova jako „šílená tvrdost srdce“ či „doživotní trestík“ mi přijdou příliš silná.

Viz [http://nesvatostnamanzelstvi.wz.cz/index.php?c=t]

Pánové, pánové. Mše svatá je nekrvavým zpřítomněním Kristovy oběti na kříži, nikoli Poslední večeře. Ta byla její anticipací.

Toto je jeden ze zcela zásadních rozdílů mezi katolíky a pravoslavnými na straně jedné a protestanty na straně druhé. První při mši zpřítomňují Kristovu oběť na kříži, druzí si pouze připomínají Poslední večeři. Prní také věří ve skutečnou přítomnost, druzí pouze symbolickou.

Petře P., myslel jsem, že se hlásíte ke katolické církvi…