– překvapuje mě ale, že se nikdo nezeptal, zda ty praktické zkušenosti, jejichž sítem jsem článek prosela, mám či nemám, a namísto toho apriori většina diskutujících předpokládá, že jde jen o floskule. Opět: poučení.

– a na závěr: participace, tj. zapojování do rozhodování (v tomto případě veřejnosti), je velká práce. Je přínosná v tom, že umožňuje nalézt co nejlepší řešení na nichž bude panovat co nejširší shoda, ale žádá velký časový vklad + důvěru zúčastněných (a know how). Každý, kdo pracuje v týmu, ví, že „obyčejná spolupráce“ je neobyčejná věc. A co teprve shodnout se na prvním kroku – tj. jaké téma je nejpalčivější, čemu je třeba věnovat se nejdřív a čemu pak – to je teprv kumšt. I tohle ale většinou líp rozpozná skupina než jednotlive

To vás možná taky pobaví „subpontal dwellers“ 🙂

Díky za trollí most, pobavil.

Proč ale píšu: už opravdu dlouho nejsem slečna:-).
dí

Doufám, slečno Olgo, že se vás mašinérie nesemele a podaří se vám nechat za sebou kus práce.

Na druhou stranu, i s takovými lidmi se, při práci v zastupitelstvu, člověk potkává a musíte je, slušně a bez komentáře k úrovni jejich rozhledu, vyslechnout.

Takže, jako trenažér sebeovládání a vhled do mentálních mechanismů takových jedinců dobrý. Alespoň to pak v reálu neskončí nějakou újmou na cti, či zdraví dotyčného…