Reklama
 
Blog | richterova.olga

Bioodpad – kam s ním? Dnes se rozhodne

Už téměř rok v záhlaví tohoto blogu inzeruju, že bude o žížalkách pod kuchyňskou linkou. Stejně dlouhou dobu se v našem pražském bytě snažím vykoumat možnost třídění biologického odpadu. Žížaly hnojní (obzvlášť rychle přeměňující organické zbytky na kompost) jsem si chtěla objednat poštou spolu s bedničkami vhodnými na ukládání a postupné rozkládání zbytků. Na stránkách Ekodomova byla tato metoda zvaná vermikompostování popsaná přehledně a celkem lákavě. Manžel i bratr ale mé nadšení zchladili překvapivě pádným argumentem: kam že bych ten víc než půl metru vysoký domov pro žížalky v našem bytečku 52 m2 pro čtyři osoby umístila? Pod kuchyňskou linku určitě ne. Sklopila jsem tedy uši a 7. 8. 2008 jsem napsala na radnici naší městské části, „zda jsou plány na zavedení hnědých popelnic na bioodpad“.



Jen na vysvětlenou, aby to nebylo jako zápas K.J.
s biomasou: bioodpad je všechno to, co se na vesnicích dává na kompost.
Zbytky ovoce a zeleniny, čajové pytlíky, pošlé květiny a nedojedený chleba (i
když ten můžete dávat taky užitkovému zvířectvu). Ve městech ale tento cenný
materiál, který pár žížal při vhodných podmínkách snadno přemění na kvalitní
hlínu, přichází vniveč. Navíc tento typ odpadu tvoří asi 40% obsahu popelnic,
takže nejde jen o plýtvání surovinou, ale i penězi a místem
na skládkách. A ačkoliv jde o problém podobný splachování záchodů pitnou vodou,
je mnohem snáz řešitelný.

První odpověď z úřadu na mém starém monitoru zrnila
nadějí. Bydlíme totiž v ulici s tzv. vnitroblokem, vnitřním dvorem,
v němž je prostor na umístění případného komunitního kompostéru – veliké popelnice
uzpůsobené na přeměnu bioodpadu na kompost a většinou zamykatelné na klíček,
aby její obsah někdo nemohl příliš snadno znehodnotit. Iniciativní úředník
doslova napsal: „Pokud byste ve svém okolí věděla o dalších lidech, kteří by o
společné kompostování měli zájem, pak nemám problém zkusit podniknout další
kroky k možné realizaci takového projektu.“ Potěšena jsem loni v půlce
srpna jásala, že v září začneme obcházet okolní domy a nabízet lidem, ať
se zapojí.

Tak rychle to ale samozřejmě nešlo. Vytrvale jsem se pak
několik měsíců ptala na dosažené pokroky a neméně vytrvale jsem byla žádána o
trpělivost. Pořídila jsem si mezitím nový počítač a poučila se o dalších
metodách kompostování v bytě – např. pomocí černého igelitového pytle (Bratrstvo
3/2007, s. 12). Už jsem to skoro vzdala, ale projekt v naší ulici, který
by se měl podobat fungující
aktivitě
v Praze – Řepích, nakonec před dvěma týdny přece „nabyl
reálnější podoby“. Dnes se sejdeme se zástupcem Ekodomova i s výše
chváleným zaměstnancem naší městské části, obhlédneme vnitroblok a snad se
ohledně kompostéru i dohodneme, kam s ním. Stejně tak ale doufám, že se
shodneme na nějaké kampani, aby tu kompostér sice nestál, ale nezůstal
poloprázdný.

Reklama

 

PS: Dodatek z 1.7. v 17:40 – nerozhodlo se tak docela, ale alespoň přibližně, a kompostér opravdu bude, nejspíš koncem srpna. Takže to bude trvat jen rok a chlup:-)!