„Pirátská strana chce a bude bojovat proti administrativě, která nerespektuje ústavně zaručená práva a lidskou důstojnost.“ Brácha tvrdí, že to tak je. Že pod tímto jhem trpíme. Rozumím, že ho štvou neoprávněné, „preventivní“ policejní akce (viz můj rozhovor zde). Jenže co s větami následujícího typu? „Zásahy do soukromí smí vláda provádět pouze v případech, kdy to zákon dovoluje a má důvodné podezření na porušení zákona.“ Leckterý zákon ale lze vykládat velmi různě, stejně tak i důvodná podezření.
Piráti, piráti… Stejně jako vy mám pochybnosti o centrálních registrech všemožných osobních dat. K únikům a zneužitím docházelo vždycky, nevidím důvod, proč by se úředníci měli jak mávnutím proutku změnit v dokonalé strážce a správce. Ale apel, že „státní instituce smí shromažďovat o občanech jen informace, které přímo souvisejí s funkcí demokratického státu“ ve mně budí pochybnosti ještě větší. Kdo určí, jaká je funkce demokratického státu, co s ní přímo souvisí, co lze nashromáždit a co rozházet? Méně velkých slov a víc konkrétních návrhů by leckterou z těch pochybností zahnalo.
Přitom vy konkrétní připomínky umíte, třeba u zásadní pasáže o veřejných zakázkách: „V prvním stupni předloží zadávající úřad odůvodněný návrh zadání zakázky, proti němuž může každý do stanovené lhůty podat námitky.“ Možnost připomínkovat zadání veřejných zakázek se mi líbí. Mohla by to být cesta, jak eliminovat výběrová řízení šitá na míru. Co vy, kteří s veřejnými zakázkami máte zkušenosti? Ozvali byste se? Mohlo by to fungovat?
Červík pochybností zas zahlodá v pasáži o neefektivním systému státní správy: „Přestože úřady po celé zemi vykonávají prakticky identickou činnost, nebyla dosud provedena procesní analýza, která by definovala pro každý úřad kompletní seznam služeb pro občany, a pro tyto služby navrhla informační procesy, které je podporují.“ Nechci tvrdit, že by státní správa byla nějak blízko dokonalosti, ale zajímalo by mě, zda k oné analýze skutečně nikdy nedošlo. Umím si představit, že jich bylo provedeno několik, jen nedošlo k dalším krokům. Zcela ale souhlasím, že se nevyužívá klíčové výhody počítačů – „počítačové podpory výměny dokumentů a informací“. V tomto oddíle si piráti jsou evidentně jistí v kramflecích. Kdyby se jim podařilo přispět k dalšímu rozšíření CzechPointů a e-governmentu a k vstřícnějšímu přístupu úřadů, rozhodně bych se nezlobila.
Podobně kvituju důraz na služební zákon. „Bez služebního zákona jsou úředníci jenom loutkami politiků.“ Jen o ždibíček míň pompéznosti a hnedle bych to podepsala. Slabší mi přijde následující pasáž o nedostatečném oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní či tvrzení, že „ministerská funkce není slučitelná s poslaneckým mandátem“. Jak je to jinde? Přestávají někde ministři být poslanci? Nedůvěru ve mně vzbuzují i vágní návrhy podporující přímou demokracii – referendum o všem podstatném zní skvěle, jak ale bude hlas lidu vybírat vysoké úředníky?
Poslední část programu bych bývala očekávala jako první – „Navrhujeme, aby doba trvání copyrightu odpovídala návratnosti obchodních modelů.“ Bude se to těžko určovat, v zásadě mi to ale nerozumné nepřijde. Stejně tak navzdory nepříjemné pirátské jistotě podporuju i tuto větu: „Zabráníme patentům na software a datové formáty, protože brzdí technologický rozvoj, omezují běžné uživatele a reálně ohrožují existenci malých a středně velkých podniků v oblasti IT.“ Bohužel existují snahy patentovat dvouklik a jiné základní stavební kameny dnešního softwaru. (Navíc patenty na tento typ „objevů“ nezískávají ti první, které velmi často nelze určit, jelikož se jedná o intuitivní řešení, ale ti nejvyčůranější.)
Zajímavý mi přijde i návrh, aby díla placená z veřejných zdrojů byla veřejně přístupná. Proč by z daní zaplacenou knihu měl občan platit podruhé v knihkupectví? Má to logiku. Piráti navrhují zveřejnění nejen produktů grantů, ale i českých technických norem, „Sbírky zákonů, veškerých předpisů a vybrané judikatury v provázaném elektronickém systému, k němuž se bezplatně připojí všichni občané“. I návrh, aby školy a úřady v co největší míře používaly svobodné formáty a svobodný software, tedy zejména OpenOffice, může ušetřit obrovské peníze a hlavně změnit přístup k softwaru.
Tak co s tím? Inspirativní podněty – a velkohubá tvrzení. Obojí na jedné hromadě. A venku nastala tma a nevrlo. Ach jo.
