Před pár týdny jsem mu podepisovala petici umožňující založení ČPS. Ale to jméno! Pirátská strana – naskakovala mi málem husí kůže. Jsem vzorná starší sestra, zakládám si na tom, že mi na počítači běhá legální software, chodím po přechodech a žvýkačky plivu do odpadkových košů. Jeho vysvětlení mě ale docela uklidnilo. Prostě nechce, aby „zcela soukromé organizace vybíraly faktickou daň z určitých produktů. Konkrétně z papírů do kopírek, paměťových karet do fotoaparátů, CD bez rozdílu, zda jsou použity k vypálení vlastních fotek, či na film atd.“ No a to jméno…? Prý provázanost s ostatními pirátskými stranami, třeba švédskou Piratparteit, která nově získala jednoho poslance v Evropském parlamentu. A taky provokace, aby nezapadli.
Darovala jsem mu tedy s těžkým srdcem svůj podpis a říkala si, že to je vlastně jedno. Partička naivků, která se zařadí po bok již zaniklé Straně přátel piva nebo monarchistům, lidi, kteří nevědí, co s časem a energií, a kdyby dosáhli na státní příspěvek, mohlo by je to jen zkazit, nicméně ho nejspíš nikdy nezískají.
Včera jsem nejdřív narazila na Programové cíle ČPS, obsažené ve druhém článku stanov. „Cílem České Pirátské Strany je na prvním místě prosazování základního lidského práva člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století.“ Četla jsem dál, ale nenašla jsem žádné radikální volání po zrušení poplatků OSE – s formulací, že „Česká Pirátská Strana chce svou politikou prosazovat a podporovat: […] transparentní nakládání s příjmy z autorských a podobných poplatků a omezení nebo zrušení takových poplatků,“ se dá souhlasit, a například další programové body (podpora demokracie a maximální zapojení veřejnosti do rozhodování, transparentní výběrová řízení ve veřejném sektoru, či podpora vzdělávání a vědeckých institucí) připomínají běžné liberálně středové politické strany.
Navlékla jsem si tedy pásku přes jedno oko, zapomněla na předsudky vůči pirátství a podívala se na ČPS jako jednooká příslušnice generace dnešních dvacátníků. Heslo ČPS „Internet je naše moře“ pro mě osobně platí. Najdu na něm skoro všechno, co potřebuju k práci (překládám), udržuju přes internet kontakt s přáteli po celém světě, přes internet sleduju zprávy a hledám informace. Tohle přece je obrovská změna, kterou žádná jiná strana nereflektuje. Není divu, že ČPS přitahuje tolik rybiček, které se v tom moři mrskají. Hlásí se jim sympatizanti i zájemci o členství, strana vzniká zdola, a co je důležitější, stejným způsobem vzniká i program. Na internetovém fóru. (Bratr tam má přes padesát příspěvků.)
Samozřejmě, je to trochu zmatečné a diskuze prozrazují, že ne každý přispívající je zrovna politolog. Ale poměr rozumných a věcných příspěvků vůči těm zavádějícím je překvapivě vysoký. A projev zakladatele celé iniciativy, devětatřicetiletého brněnského programátora Jiřího Kadeřávka, byl (na rozdíl od moderátorů diskuze na zive.cz) přesvědčivý. Českým pirátům nejde hned o křesla v parlamentu, ale spíš o otevření nového důležitého tématu. Musím se asi smířit s tím, že můj mladší brácha dorostl do věku, kdy zakládá politické strany a ještě tvrdí, že to není recese ani protest, ale „vážně míněná alternativa“.
