Třeba bych za pár let odpověděla úplně jinak. Anebo mi tenhle blog jednou připomene, jak je čas od času dobré nechat se vytrhnout ze zajišťování běžného provozu a pohlédnout mimo všední den. A třeba taky ne a jen se budu divit, že mi Šárka Schmarczová z časopisu evangelické mládeže Bratrstvo položila právě tyhle otázky.
Co pro Tebe znamená být evangeličkou?
Nejdřív to dobré.
Znamená to pro mě život s radostí, že to má smysl, a vděčností, že jsem svobodná. To je asi ta obecně křesťanská složka mé víry. Konkrétně českobratrské evangelictví pro mě znamená mj. schopnost vidět chyby celých institucí a systémů a aktivně je měnit v souladu s našimi obdarováními a naší vírou – de facto tedy několikasetletou tradici veřejného angažmá založenou na pokoře, službě, a osobní odvaze.
A teď to těžší.
Znamená to taky kompromisy; členství v ČCE mě nutí přijímat věci, s kterými osobně třeba i nesouhlasím. Považuju ale přináležitost k velkému celku a spolunesení jeho nejednoznačných rozhodnutí za velmi cennou věc.
A například to, jak otevřeně se moje církev vyjadřuje k tématu homosexuality, kde bývá Bible často zneužívána pro postoje, které úplně zapomínají na vztahy lásky a důvěry, mě v tomto rozhodnutí utvrzuje. ČCE se nebojí vstoupit do veřejného prostoru i s názorem, který řada jejích členů přece jen nese spíš nelibě.
Co pro Tebe znamená být básníkem, básnířkou?
Být citlivá k souvislostem, které jsou často těžko postižitelné, ale určující. Uchopovat slovy i to, co je mimo jakékoli chápání.
Vyjadřuje to i jedna z mých básní ve sbírce:
Když se podaří vystihnout pravdu
— i jenom její zářící obrys —
Zahřmí to
Zaduní přesná, trefná chvíle
A ukáže, proč žijem
Jak se Ti to vlastně obé přihodilo?
Obojí ke mně přišlo asi v patnácti, pro obojí jsem se v té době sama za sebe rozhodla. Nejsem z věřící rodiny a psaní básní si mě našlo podobně jako tisíce jiných dospívajících. Rozdíl je asi v tom, že jsem se svému tázání po tom, co nás přesahuje, rozhodla dát nějakou pevnější formu. Projevem toho je členství v církvi – a psaní veršů, které občas někde vyjdou nebo zaznějí.
Ale stejně – jak to přišlo, nevím. Asi spíš náhle. Jako tuhle duha nad Žižkovem…
Bible je dle mého plná básní i příběhů odvážných a nekonvenčních žen a mužů, kteří přitom dokážou ctít řád; nerozporuje se mi to, ale synergicky schází.
Je církvi nějak prospěšný básník?
Církvi a hlavně celé společnosti, celému společenství lidí, jejichž životy se prolínají a nevyhnutelně na sebe někdy narážejí, je prospěšný každý, kdo má úctu k druhým i k sobě. K celému Božímu stvoření. Jak se ta úcta pak promítá do jednotlivých životů je věc shody mnoha okolností.
Poezie pro mě mimo jiné znamená vědomí, že ne všechno lze klasifikovat, kategorizovat a zcela pochopit. Básníci vůbec nemusejí psát básně, jsou ale těmi, kdo narušují strkání leckoho a lecčeho do pohodlných, nicméně zjednodušujících škatulek. A zprostředkovávají krásu, která vždy souvisí s láskou a pravdou. A svobodou v uskutečňování sebe sama – k tomu, abychom byli co nejlepšími lidmi. Ať už se považujeme za básníky, nebo ne.
Otázky byly kladeny v rámci rozhovorů k almanachu básní mladých evangelíků s názvem „Hrst“.
27.2. v 19.30 se v Klimentské 18 koná autorské čtení a poté společné slavení.
Zván je každý, přijdou jistě jen nemnozí:-).
Autoři: Ivaskiv – Richterová – Hájek – Škrob – Šipková – Michalová – Němeček
Hudba: Easy Jammin’ + Markéta Profeldová
Info: Hrst vychází 1. února, ilustrace Jindřich Hájek, předmluva Adam Borzič.
Slavnostní uvedení almanachu se koná v rámci večerů u Klimenta: Večery u Klimenta 6.
Slovenský básník Rudolf Jurolek, inspirátor koncepce sborníku, napsal: „Je to pekná knižka, veľmi sa mi páči obálka s krásnym obrázkom Jindřicha Hájka. No aj básničky sú pekné a zaujali ma. Ťažko je tam síce nájsť tú spoločnú evanjelickú identitu, ale dôležité je, že aj český evanjelici také niečo pociťujú a – píšu, hľadajú.“
