Jak to celé začalo?
Tu noc jsem šel spát hrozně pozdě a měl jsem puštěnou muziku do sluchátek. Mamka už byla v práci. Zvonek jsem kvůli sluchátkům na uších neslyšel. Pak mi na telefon volalo nějaké skryté číslo – ta neberu, tak jsem ho típnul. Nevěděl jsem, že to je policie. Jeli tedy pro mamku do práce a první, co jsem slyšel, bylo: „Honzo, vstávej, je tady kriminálka“. Do našeho malého bytu naběhlo tolik policajtů, že nechápu, jak se sem vůbec mohli vejít, a všechno fotili a točili.
Já jsem byl rád, že jsem se mohl alespoň obléknout a vyčistit si zuby, byli hrozně nepříjemní. Museli jsme podepsat příkaz k domovní prohlídce, pak se na něco ptali mamky. Se mnou se vlastně vůbec nebavili. Soudní znalec prohlížel počítač, nic špatného na něm neběželo. Našel tam ale nainstalovaný program, který může sloužit ke sdílení na P2P sítích. To bylo samo o sobě nejspíš považováno za důkaz, že se z toho počítače skutečně něco takového děje. Navíc jsem tam měl klienta na instant messaging s přezdívkou, pod kterou jsem se vyskytoval právě na těch P2P sítích, a to stačilo. Na závěr počítač měli zapečetit, jenže zjistili, že pečetě zapomněli. Musel jsem jim půjčit obyčejné papírové lepicí štítky a ty podepsat.
A pak?
Mamce předtím policisté slíbili, že ji odvezou zpátky do práce – neodvezli. Počítač si vzal soudní znalec na posudek a já jel policejním autem na kriminálku. Byl jsem tam až do doby oběda. Byl jsem nevyspalý – přišli asi před šestou hodinou ráno, a já šel spát ke čtvrté –, celou dobu jsem nic nejedl a nepil.
Bylo to obrovské překvapení, hlavně protože pro obvinění nebyl žádný důvod. Později jsem zjistil, že na mě kdysi bylo podáno trestní oznámení a byly na mě vypracovány myslím dva znalecké posudky. Posudky dokazovaly jen to, že, člověk s tou danou IP adresou a přezdívkou byl připojený, ale nic nesdílel. Jako důvod nesdílení byla udána „nedostatečná konektivita ze strany uživatele“. Každopádně ve screen shotu, který je součástí dokumentace, je ve sloupci „sdíleno“ 0 kB. Nic nenasvědčovalo tomu, že se nějaký trestný čin stal, přesto policie podala u soudu žádost o příkaz k domovní prohlídce. Na základě ničeho tedy vtrhli nám do bytu, přitom to bylo celých sedm měsíců od doby, kdy mi ta IP adresa už ani nepatřila! Měl jsem jiného poskytovatele internetu a IP adresu z posudků jsem dávno nevyužíval. Policii to ale nezajímalo. Stačilo jí, že se někdo pod tou přezdívkou a IP adresou skutečně vyskytoval, a to, zda doopravdy páchal trestnou činnost, neřešila.
A na co jsi používal ten program umožňující sdílení?
Měl jsem ho za účelem komunikace, chodil jsem se s těmi lidmi bavit a ne stahovat nebo něco nabízet.
Co následovalo?
Po té prohlídce se víc než rok vůbec nic nedělo. A až začátkem července 2009 mi sdělili obvinění. Po výpovědi mi bylo řečeno, že se policejní spis uzavře a předá státnímu zástupci, který rozhodne. Buď spis vrátí policii k dodatečnému šetření, nebo celou věc rovnou zastaví, nebo na mne podá žalobu. Nakonec byl soudní spis vrácen pro výpověď člověka, který na mě podal oznámení. Pak státní zástupce 29. 12. 2009 podal žalobu a soud se za pouhé dva dny, 31. 12. téhož roku, dokázal seznámit se všemi materiály a rozhodnout o mojí vině a trestu. Vydal trestní příkaz, který mi ani nebyl doručen do vlastních rukou. Jen byl vhozen do schránky, čímž se považuje za doručený, a já si ho nemohl vyzvednout, protože jsem měl zkouškové a musel jsem být v Brně.
Na odvolání je přitom jen asi deset dní…
Ano. Naštěstí mému advokátovi příkaz přišel. Nebýt toho, vůbec bych o tom nevěděl a neměl šanci se odvolat, tudíž by příkaz vešel v platnost. V tom trestním příkazu jsem dostal osm měsíců odnětí svobody, které mi bylo podmíněně odloženo na zkušební dobu osmnácti měsíců, propadnutí věcí zabavených během domovní prohlídky (počítač, externí disk a flashka) a náhrada škody ve výši téměř sedm set tisíc korun.
Soud měl čtyři možnosti: Buď spis vrátit státnímu zástupci, aby obstaral další důkazy, zastavit stíhání, uspořádat hlavní líčení, nebo mě rovnou uznat vinným – a zvolil právě tuto variantu. Následně jsme s mým právním zástupcem podali odpor a toto úterý, 2.3. 2010 mě čeká hlavní líčení.
Pojďme trochu zpátky v čase. Cos dělal v době domovní prohlídky?
Tehdy jsem byl studentem pomaturitního studia na státní jazykové škole a připravoval se na státnice z angličtiny a na přijímací zkoušky na svoji současnou vysokou školu. Pěkně mi to zkomplikovali, vzali mi počítač, který jsem potřeboval ke studiu a musel jsem se zadlužit, abych si pořídil náhradu. Začal jsem kvůli tomu mít i zdravotní problémy, což jsem si v životě nedovedl představit. Říkal jsem si, že jsem mladý, že něco vydržím, ale toho stresu se sešlo tolik, že jsem za pět měsíců vystřídal čtvery antibiotika. Teď vysloveně čekám, až to bude za mnou, abych se dal do kupy. Každopádně si ale takové jednání nechci nechat líbit. Nic jsem nesdílel, a jediné důkazy, které domněle mají, získali na základě domovní prohlídky. Žádné skutečné důkazy ale mít nemohou. Nelíbí se mi, že policie na základě nějakého tvrzení někam vletí s tím, že „však my už tam na něj něco najdeme“.
Jak to celé vidíš dnes?
Hodně smutné mi přijde, že zákony jsou tu pro lidi, kteří mají peníze, aby jich měli ještě víc. A základní lidská práva jdou stranou. Rozhodl jsem se, že nebudu obětí takové nespravedlnosti. Nejsem ten typ člověka, který si nechá něco líbit, a budu bojovat – navíc když jsem v právu.
Z advokátní kanceláře žalující strany, jednalo se o kancelář zastupující softwarové společnosti, mě kontaktovali dopisem až po vydání trestního příkazu a ptali se, jak hodlám dál postupovat a ať se jim ozvu ohledně řešení, nabízeli mi nějaký splátkový kalendář. Zajímavé je, že mi tento dopis přišel o dost dřív než samotné rozhodnutí soudu, trestní příkaz.
Byli dobře informovaní…
Očividně ano. Já jsem byl ten nejmíň důležitý. Jsem student bez trvalého příjmu, navíc studuju v Brně, což je finančně náročné – ubytování, strava, cestování. Nemůžu si dovolit jezdit po soudech, navíc když nevím, jak jsem se do té situace vůbec dostal. Mamka má dvě zaměstnání, pracuje od rána do noci, aby nás uživila, abych mohl studovat. A tyhle organizace si asi náhodně vytipují člověka „na kterého by se mohlo něco najít“ a zruinují mu život, aby si z něho – navíc neprávem – mohly udělat odstrašující příklad.
Také nechápu rozhodnutí soudu: Proč studentovi dávat takovouhle pokutu? Vždyť bych ji splácel celý život.
Teď u soudu asi půjde do značné míry o pokutu za software bez licence, ne? Pochopila bych ji, kdybys ho využíval k výdělku, ale ne, když se s ním jen seznamuješ.
Krom toho do pokuty započítali i programy, které jsem měl stažené, ale nenainstalované, tudíž jsem nesouhlasil s licencí. Navíc v ČR není omezeno stahování a může se stát, že název nevystihuje obsah.
Je v tom obvinění vůbec něco, s čím souhlasíš, žes to skutečně neměl dělat?
Jen nějaký nainstalovaný software. Nic víc. Nejsem si vědom toho, že bych distribuoval nějaký autorský chráněný obsah. A i ten software jsem měl na vyzkoušení, chtěl jsem se naučit, jak se v něm pracuje. Tehdy ještě nebyly studentské licence a já si nemohl pořídit SW za desítky tisíc jen tak. Žijeme s mamkou od výplaty k výplatě. Každopádně je smutné, že člověk nemá možnost, jak se k těmto programům dostat, ale když hledáte práci, všude požadují pětiletou praxi a profesionální znalost nějakého podobného programu. Ale jak ji získat? Je to bludný kruh.
Víš, proč to trestní oznámení bylo podané zrovna na tebe?
Údajně si protipirátské organizace najímají lidi na monitorování P2P sítí, a jeden takový jimi zmocněný člověk ho podal na mě. Ten daný člověk se nicméně vyjádřil, že si ode mě nic nestáhl. (Což skutečně nemohl, protože jsem nic nesdílel.) Kdo ví, jak to bylo. Já toho klienta využíval za účelem komunikace, na chat. Třeba jsem se tomu dotyčnému znelíbil něčím, co jsem tam v diskuzi napsal, těžko říct. Je to naprosto absurdní. Nedokážu pochopit, jak se to mohlo stát a jak se to mohlo dostat takhle daleko. Určitě by k tomu nedošlo, kdyby svou práci dělal pořádně ten člověk placený „neziskovými“ protipirátskými organizacemi, a stejně tak by to tak daleko nedošlo, kdyby policie vyšetřovala, jak se patří, kdyby se státní zástupce a soud rozhodovali skutečně zodpovědně… Všichni spoléhají na práci těch před nimi, a takhle to dopadá.
Určitě si to ale nechci nechat líbit. Policie má být neutrální, má sbírat důkazy o vině i o nevině. Ale cokoli, co poukazovalo na to, že se nic nestalo, přecházeli. To je nezajímalo. Jako by se jen snažili na někoho hodit vinu a zlepšit si statistiky.
Co na to všechno tvoji blízcí?
Já jsem typ člověka, který si z ničeho nic nedělá, umím si dělat srandu snad z každý situace a svoje problémy moc neřeším. Lidí kolem mě se to tudíž tolik nedotýká, nestěžuju si. S kamarády si z toho spíš děláme srandu. Když přišlo trestní rozhodnutí, vtipkovali, že mi upečou buchty s pilníkama a budou mi je posílat. Snažíme se to zlehčit.
Otec je po smrti, žiju jen s mamkou. Těžko říct, jak to nese ona, ale snažím se ji s tím nezatěžovat. Ona s tím stejně nic neudělá. A sourozenci bydlí mimo Prahu a mají vlastní rodiny, tak se s nimi moc nevídám. Krom toho mají svých starostí dost.
Dneska je krásně, takový první jarní den. Co bys dělal, kdybychom nevedli tento rozhovor?
Asi bych venku nebyl, potřebuju se vymarodit. Tohle zkouškové jsem absolvoval sedmnáct zkoušek, překvapil jsem sám sebe, jak se to povedlo. Z toho mám radost. Tenhle víkend chci taky věnovat přípravě na úterní soud. Navíc mě zmohla olympiáda, kterou jsem poctivě sledoval i nad ránem. A kdyby mě nic z toho netížilo, tak bych asi jezdil na bruslích nebo byl někde s přáteli. Takhle to ale vidím na celý den v posteli, horký čaj, nějaký film a odpočinek. A v devět večer hokej.
K průběhu soudu, dodáno 3. 3. 2010: Státní zástupkyně Honzu vyslýchala, ale nevyšly najevo žádné nové informace. Obžaloba i obhajoba požádaly o svědky k hlavnímu jednání, a sice o soudního znalce, který analyzoval počítač, a o člověka, který na Honzu podal trestní oznámení. Další jednání se bude konat 7. 4. 2010.
