———-
Rozčesávám trnu přebírám
na skladě jsou jemné dojemné i temné ale
převažují polámané hračky
nebo co čekáš od básně
Netrpělivě vstávám
Nezdráhej se
a nakrájej mě do polívky
Budu výživná
Až mě pak strávíš
pohnoj prosím
meruňku co plodí jednou za tři roky
Častěji se nesluší vzpomínat
Kolik asi?
Zabili jsme dvě hodiny v pantografu
opěradlo otvíralo koženkovou hubu
ale pořád stojíme a nejspíš
na nás nic nepoví
Pohřbíváme v polích za Prahou
a nemůžem se dopočítat pozůstalých
Ruší nás vrtulník a občas sirény
K stáru snad
Není to tak dlouho cos mi pověděla
Je těžké být sama
Ne vždycky předu když zavržou dveře ale
bojuju slibuju bude líp
Jako babička odmáčím zaschlé křivdy
a rozsvěcím světla v protějším bloku
Dělí nás jen garáže a už ani ty ne
Dobře si pamatuju
Tuhle jsem dřepěla za smrkem
okolo projel vlak
Zavřela jsem oči napříč kůrou
a vytrhané koleje mi dovolily
poslouchat mízu
Položila mi ruku
až na stehno
Až na kost si mě prohnětla
——–
Vydal Klub rodáků a přátel Kutné Hory v září 2008, v edici První knížky.
K dostání je se zářijovým číslem časopisu Host.
