- Zapojení do jakéhokoli typu rozhodování zvyšuje potenciál přijetí výsledku (za své, za rozumné). Díky tomu se mj. zvyšuje finanční efektivita: vybudované věci uživatelé méně ničí a více opatrují. Přeneseno na rovinu politického rozhodování to platí též: když vládnoucí koalice zapojí do rozhodování i opozici, je větší šance, že další volby nepošlou všechno k ledu.
- Participace se zlepšuje v čase: všichni aktéři se učí vnímat situaci i očima někoho jiného, slevit ze svých požadavků a důvěřovat (!!), že investovaná energie má smysl. Je to proces učení – jednotlivců, i celé společnosti.
- Bez zapojení těch, kteří dané místo/věc využívají už dnes, není možné nalézt nejlepší řešení.
„Občané jsou odborníci na to, jak chtějí žít.
Architekti a plánovači na to, co a kde je k tomu potřeba mít.
Proces participace veřejnosti znamená cíleně připravovat komunikaci a získat tak od správných lidí správné informace ve správné fázi plánování.“ (říká P. Klápště, architekt věnující se participaci)
A jak na to? Čeho se držet a čeho se vyvarovat?
- Čím víc se používají modely (trojrozměrné, hmatatelné) a konkrétní příklady, tím míň si laická veřejnost vytváří mylné představy o plánech – konflikty často pramení čistě v neporozumění.
- Poctivé přiznání nejen pozitivních stránek, ale i nevýhod určitého řešení zvyšuje šanci, že bude daná věc přijata ostatními jako věrohodná.
- Umíme si pravdivě odpovědět na otázku, proč danou věc chceme? Vzešla skutečně z potřeby těch, pro něž je určena?
- (Nějaké) peníze budou. Tak to prostě je. Ale otázka zní: od koho? Investoři odvisí od toho, jaký příběh šíříme a do jakého kontextu vstupují.
Konkrétní doporučení Erica van der Kooij:
- do not plan to plan the area, but foster discussion about the area among all stakeholders – zapojování všech aktérů a iniciování diskuze mezi nimi je primární úkol, plánování vyplyne (inspire – connect – activate, tj. na závěr, po zažehnutí inspirované jiskry a zapojení, je třeba dát konkrétní nástroje změny)
- leave your weapons – tj. co nejméně využívejte zákony, regulace, pokuty, mocenská opatření: mnohem lepší je dojít ke konsenzu, shodě nezaložené na většině jednoho hlasu, ale na široké podpoře
- stay playful – Hra podporuje tvořivost, schopnost improvizace a pocit štěstí – a kde jsou lidé šťastní, tam se stěhují i peníze
- explain your point of view and points of reference: nezapomínejme vysvětlovat, jaký je náš úhel pohledu a jaké důvody nás vedou k tomu či onomu názoru. Máloco je samozřejmě sdílené.
- Skvělé heslo: „Planning = 80% of comunication + 20% of imagination.
- Pro každou originální situaci se hodí originální postup participace.
- I když jsou moderní technologie obrovskou hybnou silou šíření informací, pořád je potřeba se potkávat a sdílet myšlenky. I uvnitř úřadu (v Amsterodamu na úřadě pravidelně mají Sharing day – kdy si vyměňují jednotlivci informace a zkušenosti).
- Vzdělávání úředníků probíhá v Amsterodamu v týmech v měsíčním projektu – na počátku nalejvárna a pak práce na společném projektu s podporou mentora dovedená až k participativní akci.
A máme vůbec šanci, že se tohohle dožijeme u nás?
S kolegyněmi z Prahy 10, též čerstvou zastupitelkou Renatou Chmelovou a odbornicí na kulturní strategie Olgou Škochovou, jsme se o přestávce ujišťovaly, že know-how u nás už je a pilotní zkušenosti s participací taky. Teď je třeba ji rozšířit a udělat z ní standard. A Petr Klápště souhlasil: V Amsterdamu vlastně mají velký náskok jen ve dvou věcech: V řízení lidí (projektové řízení, motivace) a průběžném vzdělávání úředníků (včetně mentoringu). Takže půjdeme na to?
PS: pro začátek je fajn udělat si co nejpřesnější představu, v jakém městě chceme žít. „What is urban joy made of?“ Proč nás to třeba konkrétně v Praze 10 navzdory všemu negativnímu těší? Inspirovat se můžeme v této vizuálně pěkně zpracované studii: http://www.smart-city-survey.